Mango-chocho - Články

zas někdy..

Fri, 07 May 2010 23:28:16 +0200

Konec! Těm co budu chtít se ozvu. Důvody řeknu pak. Později. Až zase budu mít náladu.
Zklamání je to nejhorší, co může být.

o kom, o čem, s kým, s čím, proč a jak.

Fri, 07 May 2010 23:01:02 +0200

A tak tu tak sedím, poslouchám jednu sračku za druhou, pozoruju neměnící se seznam lidí online, snažím se napsat něco smysluplného a přemýšlím o tom, co se to se mnou vlastně děje. Tohle nejsem já. Nebo možná právě až moc. Tak moc, až mě to děsí. A tak nějak nejen mě. Na každýho jen ječim. Neustále. Dycky se někde zjevim, na každýho skočim ^{(ne doslova)} a pak odejdu jak největší ^(údajná) hvězda a všichni jen kroutí hlavou. Ale nejvíc mě dostává to moje občasný "kouření"... Já, já, já! Takovej obrovskej odpůrce jsem byla. A jsem, nesnášim to, smrdí to! Fuj! Vůbec, ale vůbec mi to nechutná a hlavně vůbec netuším, co si tim jako dokazuju? Jsem fakt drsná no.. Moc né teda, pyčo! ^{("pyčo" je tvrdý a hluboký)}

Dneska.. poslední zvonění. Smrděla jsem po octu a vůni na wc.

Dneska.. nejvíc jsem to všechno posrala..

Dneska.. nejvíc jsem to dneska zazdila. Byla matika. Nejdřív jsem byla zkoušená, což jsem zjistila až v půlce příkladu. Myslela jsem, že du normálně jen k tabuli. Ale aspoň to mám za sebou. Dostala jsem dvojku. Příklad jsem sice vypočítala, ale nemohla jsem si vzpomenout na srovnávací metodu. On se mi pak smál, že mi dala dvojku a že mi přál jedničku. Fakt na něm nebylo vidět, jak je rád, že to jednička nebyla. Hmm. Pak mi opět čmáral po zádech. Nechtěla jsem. Kreslit někomu p*ču na záda je sranda no. Jenže on jí nenakreslil, on se jen podepsal. Já to nevěděla a strašně jsem po něm vyjela. Strašně jsem mu vynadala do kreténů, kokotů, debilů. Řekla jsem, že je trapnej. On netušil, co se děje. Pak jsem mu ještě kopla do bot, když se obouval. Byla jsem fakt naštvaná. Doma jsem zjistila, že tam není p*ča, že se prostě fakt jen podepsal. A já byla pěkně hnusná. Hodně moc. Možná bych se měla omluvit. Jenže třeba je mu to vcelku fuk. A já se nechci omlouvat, jestli o to nestojí. Jenže nevim, jestli stojí, nebo ne. Každopádně.. sem pyča! A jsem sprostá.

Vlastně bych s nim docela ráda mluvila. Hned. Doufám, že mě nenapadne vzít do ruky mobil. Bože jsem vadná. Tuhle jsme spolu vedli vážný rozhovor. Řekl, že ho to štve. Že jsem na něj byla zlá, když jsme byli venku a že to mohlo být fajn. Tím začal. Skončil: "Škoda no.. :(.. Ale je to minulost ;).."

A ona je. Tak proč to nechápu? Proč ryby ani v noci nelítají? A ptám se, kdo jsem? Kde jsem?

btw.. o čem jsou mé články? nebo spíš o kom??

na vlastní nebezpečí.

Sun, 02 May 2010 12:13:14 +0200

Říká se, že bychom se neměli ohlížet do minulosti. Nejen proto, že je to mrcha, ale i tak to prý k ničemu není. Jenže stejně jako v dějepisu se uplatňuje kontinuita, dokáže se uplatnit i v běžném životě, nebo snad ne? Občas prostě přemýšlím nad blbostmi. Nad minulostí. A co by kdyby.. a proč.. a jak to.. a co vůbec?? Nikdy nedojdu k závěru. Snad jen, není to fér, nebo možná to tak mělo být. Občas ze mě vyleze i taková kravina, že je to jen přechodné. Moje naivita je přímo údivu hodná, k smíchu, až lehce k pláči.

A já, i když to všechno vím, pořád dumám nad tím, co se stalo. A proč se to stalo. A jak se to stalo. A kdo za to může. A co by bylo, kdybych něco řekla. A pořád dokola. Kolikrát už jsem si ty otázky položila? Kolikrát, jsem si na ně sama odpovídala? Kolikrát jsem vám to tu cpala na blogu? Kolikrát jsem o tom s někým mluvila? No kolikrát? Po xté to omývám. Pořád dokola a dokola to vytahuju z té špinavé kádi, ve které to snad mělo zůstat přinejmenším do konce střední, možná i déle. Zase se ale dokážu ospravedlnit tím, že já bych to sama od sebe nevytáhla. Kdybychom spolu zase občasně nemluvili skoro totožně jako dřív. Nebo kdyby to aspoň mělo určitou pravidelnost. Nemám ráda mrtvé body. Moře plné ledovců. Zrcadla. A stejně.. víte co by mě zajímalo? Jestli jsem to skončila já, nebo on. Bože, už jsme tak trapná! Až k smíchu.

Zvláštní je, že kdykoli se vidíme, což je každý všední den, chovám se úplně jinak než kdykoli jindy. Ono to teda moc zvláštní není. Asi. Spíš normální, řekla bych. Běžné. Nenormálně normální. Být zajímavým, to chce téměř každý. Musí to ale přestat. Já nevím, nevím jak to mám udělat. Už je to dlouho, co to ve mně je. Otázka spousty času, než to zmizí. Tolik bych chtěla, aby to bylo co nejdřív. Třeba hned teď.

Můj bože, nečtěte to! Radši. Jdu od toho pryč.

Venku je hnusně. Nejspíš bude pršet. Stejně jako v pátek. Jo, co vlastně páteční večer? Čarodějnice?

Plán to skoro ani nebyl. Byla jsem jen s holkama. U lesa, u ohýnku. poklidný večer, plný smíchu. Pak začalo hřmít. Menší panika! Blesky lítaly. Jeden by řekl, že je to perfektní. Taky bylo, než začalo pršet! ^{(Stejně jako loni =//)} Pak jsme šly na fotbalový hřiště. ^{(Stejně jako loni.)} Pokus nafotit nějaké dobré fotky se nezdařil. Fotky sice máme, ale jde o to jaké.

Z toho večera jsem ale i tak byla docela zklamaná. Nic moc nevyšlo tak, jak jsme chtěly. Ke všemu se na nic nedostalo a když jsem přišla domu, smrděla jsem jak já nevím co. Všechny hnusy dohromady. Fuj!

Sobota?

Ryze sportovní záležitost. Vyjela jsem s Amrtou na kola! Nějakých 15 kiláčků. Jako pohoda, ale bolí mě zadek. ^xD.. Máme z toho výletu docela hezký fotky. Akorát je teda má ona a nemůže na pc, takže bůh ví, kdy mi je pošle.

Dnešek by měl být zasvěcen škole. Zítra píšeme snad ze všeho. Pfffr! Ale teďka na to kašlu. Jdu na Gossip. ^xP..

oko.. kritika se přijímá.

Fri, 30 Apr 2010 16:05:56 +0200

Dlouho jsem to oko kreslila. Už dlouho ho mám i nakreslený. Až teďka jsem se rozhodla, že to sem dám. Takhle naskenovaný to neni nic moc. ^{(ne, že by to normálně bylo něco extra)} Přivedla mě k tomu Shiora, takže spešl pro ní ;D.. Myslím, že to chtěla vidět xD..

Ve jménu Itálie..

Thu, 29 Apr 2010 16:43:44 +0200

Minulej pátek..

Byla u nás G* :).. Akorát škoda že jen do soboty. I tak to ale bylo prima :).. Přes den jsme byly venku. Se psem. Fakt krásnej výhled tam ze shora, že? A že jsme se nasmály. Všechny ty kecy xD..
Večer...Já, G*, Venda, Robopes a Lemond! xD.. Nemálo sranda. Akorát jsme plánovali ještě vodárnu, nějak jsme si ale nevzpomněli. Snad příště.

M*.."Ne asi!"
G*.."Moc ne teda!"
V*.."Radši jo!"

Asi to nechápete xD.. ale nevadí.

Minulá sobota..
Odpočinková. Celej den doma, nad laborkou, gilmorkama a šálkem horké kávy.

Minulá neděle..
Den velkých nákupů! Zkráceně.. mám dvě trička - jedno takový volný, bílý, americký a druhý je tílko, prouhatý, barevný, pak dvoje kalhoty - fialový a modrý, bundu - kožená, je mi maličko velká xD a mikinu - černá, hodně zipatá. ^{(jako by vás to zajímalo no xD..)}

A celej tenhle tejden? Ve jménu Itálie.. Všude jen proletim xD..

Pondělí.. Normálka. Nůůďo ve škole a pak si to nepamatuju xD..
Úterý.. Ze školy jsem odešla po třetí hodině. Dobroudrůžo no! Přišla jsem si děsně svobodná xD..
Středa.. Měli jsme jen do půl dvanáctý. Náramná pohodička.

Čtvrtek ^(Dnešek).. Velké sbírání odpadků v rámci školy. Konec místo v půl druhý v deset, palačinky venku, kafe v kelímku. ^{(můj dávný sen! xD..)} Odpoledne jsem si chvilku lehla na sluníčko - velká chyba! Mám spálený ruce :(.. Nemáte něco jako "anti red arm" ? xD.. Docela bych potřebovala. A pak ještě peníze. Za chvilku jdu na zmrzku. Nevim, za co jí koupim, ale to je fuk. Moc ne teda! xD..
Večer.. spíš na večer... - in-line ♥.. Nejvíc se těšim, i když jsem na tom rok nestála. Uvidíme :)..

design 1.3.

Sat, 24 Apr 2010 16:12:53 +0200

Name: smoking!

Preview:

My comment: Konečně jsem se dokopala. Chtěla jsem něco jednoduchého. Ani nevím, jestli tohle je. Nevím, jak dlouho to tu nechám. Nemám ráda cigarety, ale ten pict se mi líbí. Uvidíme ;]..
Tamto se mi možná líbilo víc..

pro všechny flákače..

Tue, 20 Apr 2010 19:49:12 +0200

...jooo! a nicnedělače! xD.. ať žijem ;D..

miluju tu písničku. ♥ zase se vracím k tomu, co jsem poslouchala předtím. no nevadí.

strašně ráda bych...

Tue, 20 Apr 2010 15:57:48 +0200

Strašně ráda bych změnila design.

Strašně ráda bych spala.

Strašně ráda bych se bavila.

Strašně ráda bych šťastná byla.

Strašně ráda bych přišla na to, co vlastně chci.

Strašně ráda bych si dala kafe.

Strašně ráda bych chtěla napsat zajímavej článek.

Strašně ráda bych se dokopala k tý seminárce.

Strašně ráda bych se učila.

Strašně ráda bych to všechno uměla.

Strašně ráda bych bývala něco řekla.

Strašně ráda bych to vrátila. ^(??)

Mmmm. Možná! Napadá mě strašně hodně věcí, co bych ráda. Ráda v uvozovkách. Když se nad tím zamyslím pořádně, dojde mi, že to vlastně ani nechci. Nebo...co je chtít? Mít rád? Milovat?

Někdo to ví. Někdo si jen myslí, že to ví. Někdo to považuje za samozřejmost. Někdo to nehledá. Někomu je to jedno.

Vidíte jak běhám? Jak ten sáček v tom krásném podzimním dni. Ne, vlastně ne. Ten sáček honil vítr. Já se honím sama. Alespoň teď.

Nechci, aby to bylo jako dřív. Nechci se vracet do minulosti, i když občas o tom přemýšlím. Myslela jsem, že už to mám dávno za sebou, ale ne, nemám. Vůbec ne. Pořád to ve mně je a nechce to pryč. Ani po dvou a půl měsících ne. Já to potlačila. Všechno jsem to nahrnula za dveře skříně. Teď ta skříň byla otevřena. Nechtěla jsem to. Nežádala jsem to, neprosila jsem se. Nejdřív to bylo strašně fajn. Opravdu hodně fajn. Střípky štěstí. Bohužel ty střepy jsou hodně ostrý a jediná, kdo to pociťuje, jsem já.

Opravdu bych strašně ráda změnila design. Jen.. jsem líná nebo slepá? Hledat obrázky se mi nechce a když už hledám, nic hezkýho nevidím.

Fakt bych ráda spala, ráda bych pila kafe. Teď. Hned. Spát nemohu, ale to kafe snad zvládnu.

Chtěla bych zábavu. Něco dělat. Tak proč že to nic nedělám??

Měla jsem něco říct? Mělo se to všechno stát? Má to vůbec ještě cenu? Je teď řada na mě?

Ty střípky nechci zametat. Proč zrcadlo není ze dřeva?

_Maia_*

před gossip článek..

Sun, 18 Apr 2010 12:10:34 +0200

Ano, ano. Nejspíš se z toho stane tradice. Ale já vážně nemám vůbec čas. A když jo, jsem moc nasraná nebo moc mluvim a to se mi psát nechce. Moje výjevy vás totiž nezajímaj. Vlastně ono vás nezajímá vůbec nic, ale to je jen detail.

Stalo se toho hodně. ^{(Všimli jste si, že tuto větu mám v oblibě?)} Opět.

Mám za sebou referát z dějáku. Mluvila jsem rychle, mám za dvě. Naštvalo mě to, chtěla jsem jedničku. Ta matika tak slavná zase nebyla. Za tři no. Ach jo. Ani ta ájina nebyla dobrá. Taky za tři. Kurňa a to jsem se učila. Na školu prostě seru a neměla bych. Ale jak se mám donutit učit se? Jak? Nápady prosím pište na lísteček a poté ho hoďte do krabice s krtečkem.

Zítra píšeme z ájiny. Zase. A němčina. Zase. Bože pořád píšeme. Pořád něco máme mít. Což mi připomíná, že ještě pořád nemám tu seminárku.

Ve čtvrtek jsem byla v kině. Ženy v pokušení. A pěkný :).. Dyk je sexy! xD.. A má krásný červený kalhoty. V tom filmu teda xD.. A ta holka, Laura, je taky uplně pěkná. Zajímavá. Taky bych chtěla.

Nejlepší scéna je ta, jak ta máma ^(babička) umře a ta její dcera ^(máma) vzpomíná. Jak je malá a ta máma krásná. Miluju tu scénu.

Nejhorší scéna je asi to, jak tam Jakub s Michalem vykládaj ty krabice a Michal se chlubí novým objevem a že používá novou metodu balení. Jakub na to jakou. A Michal že se tváří, jako že nemá zájem. A Jakub: a co ona na to? A Michal: zatím používá stejnou taktiku.... Já nevím, jako bych to už někde slyšela. No ale to je jedno.

Po více jak dvou měsících se mi ozval ON. Ano. Čuměla jsem. Jen tak napsal sms, jak se mám. Zaskočilo mě to. Teďka mi píše docela často. Smutný je, že je to nejspíš proto, že má s tou svojí problémy, že se hádaj. A chce jít ven. Nevím, jestli mám jít. Neni to kluk, se kterým se chodí ven jen tak. A on pořád chodí s ní. Mám docela strach, že zase budu ve stejný náladě jako předtim. Že se zas budu užírat tím, co jsem zkazila. Nechci. Už ne. Ale možná z toho jen moc dělám. Jsem divná. Ale celá tahle situace je divná. Tak co. Pravila matka po páté, a pak odešla kam si za sedmero řek s úšklebkem ve tváři.

^{(Jo s pamatujete si, jak jsem tu minulou neděli říkala něco o páteční divné věci? Tohle s tim souvisí!)}

Mám chuť fotit jaro. Cejtim ho. Nechci zas pšíkat, škrábat se a týct z očí. Nesnášim alergie!
No to je asi vše. Chci nakupovat. Musím se učit, dělat věci do školy. Mám korálky ve vlasech a musím jít jíst. Tak, pa!

Jo a... Změna nicku. Není ChoCha, ale Maia. Nevím, jestli je to lepší, ale líbí se mi to víc xD.. Tak se nedivte.

Kečup s váma! xD..

no time

Sun, 11 Apr 2010 12:13:25 +0200

Mmm, já mám taky nějaký ten blog, došlo mi. Po týdnu asi? Mohla bych se tu dokola omlouvat, ale nebudu. Prostě jen říkám, že jsem bez času. Nestíhám věci do školy. Snažím se je kombinovat s volejbalem a i to jde těžko. Často domu přijdu až večer a už se mi nic nechce. Většinou prostě vynechám něco do školy, nebo to odfláknu jak to jen jde. To bych asi neměla. Ani nechci, ale zase nechci jen pořád dokola dělat ty nudný věci do školy a nic víc. Kdo by taky chtěl.. Aaa, blbost!

Tenhle týden, i když měl jen čtyři dny, byl vcelku náročný. Zase ale mi přijde, že jsem to tak nějak zvládla a mám vcelku dobrý pocit. Až na tu češtinu. Na tu jsem se totálně vykašlala. Ale vždyť ona mě pořád zkouší. To není fér! No každopádně jsem to zvorala. Uvidíme, co tomu řekne maminka. Ve středu máme rodičák. To bude hezké no. Líbeznost nade vše.

Pátek byl takovej divnej den. Nejdřív jsem se stresovala chemií a prověrkou na výpočty. Poté matikou. A mezi tím, se stala taková divná věc. Ani to tu nebudu říkat, tak moc je to trapný. Možná to nic neznamenalo, ale mě to opět hodilo na palubu černého vraku. Je to opět divný. Opět mrtvej bod.

Sobota byla pracovní. V jednotě měli inventuru, a tak jsem celej den počítala. Hladová, bolelo mě za krkem. Od devítí do pěti asi? Aspoň něco za to bude. Ale moc ne. Na to triko, co mám vyhlídnuté ano. Tak alespoň něco. :]

Dnešek je den velkého nestíhání. Musím vymyslet kontinuitu k tomu referátu, udělat si jinej názor než "NUDA!" a potom ještě kouknout na češtinu, ájinu, biologii a na tu seminárku. Bomba! Nemám šanci. Kort když chci ještě koukat na Gossip girl a na Gilmorky moje xD..

Následující týden bude náročnej. Samá písemka, zkoušení, referát, seminárka, laborka. Pche!

V úterý budu mít referát. Z dějáku. Vůbec to neumim. To zase budu koktat. Ach jo.. Chtěla bych umět mluvit před fůrou lidí. Nemáte na to někdo nějaký.. ehm, recept? xD.. Asi ne. Ale kdyby přece jen, sem s ním! ;]

Ve čtvrtek ta seminárka. O bože.

Gossip girl! Začíná.. Jdu! Pa ;] xD.. ^{(vidíte, umím psát i krátký články)}

hody, hody....

Mon, 05 Apr 2010 09:44:56 +0200

A ptám se, "kdo to sakra vymyslel?!"

Nechápu, co je to za blbou tradici mlátit někoho a pak za to ještě něco dostat.

My, jakožto ženské pohlaví, můžeme jen mlčet a přikyvovat. Barvit vajíčka, nakupovat čokoládky, bonbony a sušenky a doufat, že opačnému pohlaví na přestupný rok dojde, že by měli sedět doma na zadku. Ale ne, jsou to tupci. Alespoň tady teda. Chodí každý rok. A nevýhoda vesnice je v tom, že vás tu každý zná. A oni přijdou. Mladší chtěj čokoládu a ti starší, co už takhle přijdou ve stavu, že by jeden řekl, že snad ani schopni chůze nejsou, chtějí panáka.

Jeden by řekl, že by bylo snad i lepší zalézt někam do temnýho kouta a čekat, než odbije poledne a je konec. Je to všechno jak z nějakýho blbýho filmu. Zase ale proč bych měla někam zalízat? Prostě na to kašlu. Nehnu se od počítače. ^{(stejně kecám a hned jak uslyším štěkot signalizující, že někdo jde, půjdu kde dveřím a nechám se dobrovolně mlátit. a že to někdy fakt bolí. auuu!)}

Jakoby nestačilo, že mě v sedm vzbudil brácha tím svým "kde je sakra ta červená mašle?!"..

^{(jak to mám asi vědět ne.. nejspíš už neni. a jednou mu to fakt říct nestačí.)} .. musím ještě sama vstávat v osm, protože malej Míra se dožaduje slova s pomlázkou v ruce. Šla jsem spát v půl čtvrtý. Vstávala v osm. To jsem spala jen čtyři a půl hodiny. Bože jak já bych si lehla a spala! Až máma vstane, asi to udělám. No sama si spí! Pche. Ani to kafe nezabírá. Vůbec nejsem čilá.

Představa, že zítra jdu do školy mě děsí. Škubá se mnou. A to především proto, že budu mít referát, kterej ani nemám napsanej, že nic neumím a celkově nic nemám hotový. Budu na to muset skočit. Ale nejdřív si dám Gilmorky. Nebo že bych šla hrát? Skloubím to a nebudu stíhat. Taaaak! Supeeer! xD..

kapustický kapustičky

Fri, 02 Apr 2010 13:03:44 +0200

Včerejšek.. Jak to říct. Den plný srandy! xD..

Ráno, ne brzo ráno, ale ráno jsem vstala ^{(překvapivě)} a šla jsem na nákup. Ne oblečení, ale jídla. Na oběd. Jsem vařila a hádejte co! xD.. Ano, ano. Čínu! Zase xD.. Ale mně to prostě chutná. A včera se mi obzvlášť povedla. Aby taky ne, mám v tom praxi.

Po obědě jsem šla k Amrtě. Seděly jsme u kompu, hrály sims a poslouchaly film. Taky bych chtěla, aby mi sims šla :(.. Ale nejde, nemá mě to rádo.

Po příchodu domu mě čekalo zjištění, že je zamčeno a já nemám klíče xD..

Nevadí... šla jsem ven. S TAPETOU ^{(tvrdě a hluboce)}. Největší sranda! xD.. S ní vždycky.

Cesta do klubu v největším dešti, míchání piva s kofolou xD.. nezvladatelná touha po záchodě, mé věštění z karet, vymýšlení extrémně kapustického přání k narozeninám a vodnice pod mostem xD..

Domu jsme přišla docela brzo. Totálně unavená a hlavně totálně mokrá. Pršelo no.

Dala jsem si jeden díl Gilmorek a spadla jsem do říše snů. Jako Alenka, jako Phoebe.

Dnes jdu ven. Za chvilku. Vlastně hned. Už je tu. Tak... čau xD..

Kečup s váma!! xD.. jo a.. nevolala jsem do rádia a nejmenuju se Ivanka.

ke středečnímu velkýmu úklidu ;)..

Wed, 31 Mar 2010 14:10:25 +0200

"A jedem, jsme v živém vysílání. Na telefonu máme mladou vysočanku Ivanku. Ahoj Ivanko, tak copak budeme hrát a pro koho?"
"Do-dobrý d-den. Já jsem I-Ivanka.

"A co budeme hrát Ivanko?"
"J-já jsem t-to za-zapomněla."
"Je tak to se nám tu ještě nestalo, tak my něco vybereme, ano?
"A-no."
"A pro koho to bude?"
"B-Bude t-to pro všechny c-co musejí uklíz-zet j-jako já."
"Takže písnička k práci. To chce něco energického. Tak pro všechny co rádi uklízejí!"

miluju tu písničku ♫ miluju fialovou ♥
nee.. vůbec nejsem ujeťák.. to se vám jen zdá! xD..

shrnutí.. 4v1, tuším.

Mon, 29 Mar 2010 11:01:35 +0200

Opět jsem tu dlouho nebyla. Nehodlám se omlouvat, jen to konstatuji. Tenhle článek je jen takový shrnutí uplynulého týdne.

Škola...

Vcelku pohodový týden. Sice maličko stresoidní s kapkou itálie, ale nakonec všecko dobře dopadlo. Sice mé výkony mohly být i lepší, ale na tom už nesejde. Nebo spíš jo, já nevím. Jo sejde.

Docela mě udivuje, jak můžou být všichni tak.. falešní. Jeden druhého pomlouvá a přitom si hrají na nejlepší kamarády. Je to tak všude, já vím, ale přijde mi, že u nás to tak nebylo. Všichni se tak změnili. A bojím se toho, že i já.

Je až neskutečný, jak mě někteří lidi serou den ode dne víc a víc. Tím jak se chovají, co dělají a proč to dělají. Nechápu. Nechápu ani sebe, ale pořád chápu víc sebe než ostatní. A to je co říct, snad nikdy tomu tak nebylo. Nebo o tom nevím.

Divadlo?

Já vlastně ani nevím, jestli jsem to tu říkala. Jeli jsme do divadla. Do Brna. Na operu, na Prodanou nevěstu.

Jeli jsme ve čtvrtek, asi hodinu po tom, co nám skončila škola. Upřímně..vypadala jsem směšně v těch kalhotách a sáčku xD.. Alespoň myslím.

Před začátkem jsme měli hodinu a možná víc čas, a tak jsme šli do kfc. Samozřejmě jsem se přežrala. Se "švagrovou" ^{(není moje švagrová)} jsme chtěly zajít ještě do hamka. Holky nechtěly a tak jsme šly jen my dvě + naše blondýna. ^{(ne že bych měla něco proti blondýnám, švagrová je taky blond)}

Uviděly jsme něco krásnýho! Tašku! S Minnie ♥. Já říkám "jůů, koupíme si jí na půl! xD.." ^{(z pr.. ze srandy prostě)} a švagrová, "tak joo" a už vyndavala prachy. Takže mám krásnou tašku na půl s holkou, co je moje švagrová a skoro si nepamatuju její příjmení. Ale mám tašku!

Po skvělé koupi jsme se vydaly směr divadlo. Šly jsme zkratkou. A to možná byla ta chyba. Došly jsme k úplně jinýmu divadlu! Ztratily jsme se! No parádní. To ptaní těch lidí, kteří si mysleli, že jsme totální blázni, když stojíme před jedním divadlem a ptáme se na druhý, o kterým ani nevíme, jak se jmenuje.

Nakonec jsme prostě běžely a běžely parkem-bahnem ^{(v podpatkách)} a doběhly jsme. Našly jsme divadlo. To divadlo, které jsme chtěly. Všichni už byli uvnitř.

A samotná opera?

Jo jako mně se to líbilo :).. Chvilkama to sice byla trošku nuda, ale neměla jsem potřebu spát, jako spolužačka, co seděla vedle mě.

Nešla jsem spát domu, jet další půl hodiny v noci? To fakt ne. Spala jsem u G* ^{(jo, už je to zase in oukej :)..)}, na letišti. Ne letiště jako letiště, ale letiště jako postel letiště. Zalehly jsme někdy kolem druhý, až půl třetí. A ráno v šest, v půl sedmý vstávaly. Hrůza! A ve škole? Rušenej spánek a řada prskání. Pořád na mě prská! Na každýho! Prská tak, že mi odlítne sešit. Je baciloidní a nakazil mě...

V pátek jsem se uvrtala do tří, dohromady šesti kilometrového doprovázení. A fakt mi nebylo dobře. Jen co jsem přišla, jsem lehla a spala a spala.

Sobota..

Vstávání v 9. Cesta na volley. Pětiminutové koukání, povinnost odbytá. A pak frnk plánovat.

Oslava, mini oslavička! A musím říct, že to bylo parádní. Dostala jsem náušnice, skvělou, velkou, fialovou tašku, náramky, čokoládu, bonbonieru a kytku. Od holek teda jen. Ono to ani nebylo nic velkýho, dělala jsem to jen aby mi ten dárek vůbec daly xD..

Ten den mi bylo vcelku dobře.

Ale neděle...

Pfrrr! 39 horečka! Smrkání, prskání, kňápání. Na nic nálada a na učení už vůbec ne. A já fakt chtěla do školy. Jenže máma řekla ne!

bez času..

Sun, 21 Mar 2010 15:50:04 +0100

Patnáct, šestnáct, sedmnáct..jednadvacet! Dny plynou jako voda. Jsou tak vodporně pomalé, táhnou se jako šneci a zároveň se člověk ani pořádně neprobere a už je čas jít zase spát. Vrrr!

Taaaaak. Můj dvouřádkový úvod ^{(alespoň tady je dvouřádkový)} + jedno velké "taaaaaaak".

Ano. Nenapsala jsem, ale internet mám. Ovšem není to žádnej med. Musím se s bráchou učit, což moc nejde, když on nechce a neposlouchá mě. A každej den se mi v deset večer vypne net. Ale už jsem přišla na to proč, což je jedno velké plus.

Důvod proč jsem teda nenapsala?

Máma se se mnou nebaví, s tátou se nebavím já, a tak jsem domu jezdila až večer a to jsem se na komp moc nedostala. A když, tak jsem dopisovala sešity nebo se mi prostě nechtělo psát. Občas se mi chtělo, ale až po desátý, což je na nic, když mi to nejde.

Teď absolutně nemám čas a ani nic, ale píšu. Chci napsat. Je toho moc.

Referát jsem neměla, to téma už bylo, a tak mi zadal jiný. Fakt mě potěšil. Teď mám nějakou kulturu a umění. Bezva. To zase bude. A zase se mi do toho taaak nechce.

Dostala jsem x špatných známek. Ale tak jako když jsem tam 3 týdny nebyla?

Včera ^{(tj. v sobotu)} jsem byla s holkama v tý Jihlavě. Mám tričko ^{(tílko, všude samá krajka.. trošku průhledný. líbí se mi)}, dál prsten ^{(takovej velkej, ježkovitej)}, pak kapku ^{(na krk, řetízek jako)} no a pak už jen sponky ^{(berušácký :)..)} a lak na nehty. V plánu byly sice ještě boty, ale nesehnala jsem. A kalhoty, ale taky jsem nic moc nesehnala.

Byly jsme v kině. Na Alence. Jenže ne na celý... před koncem jsme musely jít, abychom stihly bus. Stejnak měl zpoždění že jo no.. Takže jsme běžely celou cestu ^{(teda aspoň Marta)} zbytečně. Já s Rezou jsme běžely jen v city a pak přes přechody.

V tom city se mi to strašně líbilo, ten běh jako. To byla jak scéna z blbýho filmu.

Když jsem přijela domu, šla jsem si hned dělat jídlo. Měla jsem hlad největší.

Povídám tátovi, co jsem si koupila a co se mi líbilo a tak. A on mě ani neposlouchal. Pak řekl, že ho to ani nezajímá. Nevím proč, možná bych měla být už zvyklá, ale pořád mě ten jeho nezájem o mě mrzí. A tak je to se vším. Vždycky ho zajímal jen brácha.

Došla jsem si pro kolínka. Načala jsem je blbě, takže se mi jich pár vysypalo. Á, přišla tátova chvíle. Jsem totiž strašnej sráč, víte. Protože se mi rozsypaly kolínka. Naštvala jsem se. Kdo by se nenaštval, když mu někdo říká, že je sráč kvůli tomu, že rozsypal kolínka. Táta že si dělal srandu. Nepřišlo mi a taky jsem mu to řekla. V tu chvíli jsem byla sráč na druhou, děsnej primitiv a parchant. Taky mi řekl, že se diví, že se se mnou vůbec někdo baví a že už mě má plný zuby.

Psala mi Z*.. že je s D* tady a jestli půjdu ven. Nevím proč vůbec, ale šla jsem. Bylo to.. hrozný. S ním jsem se maličko rafla a ona moc nemluvila. I když už mi to je všecko jedno, bylo to takový divný, se na ně koukat, jak se na sebe věšej. Docela se i divím, že jim to není blbý. Nevím no. Každopádně už s nimi nikdy nikam nepůjdu!

Dnešek...

Spala jsem do jedenácti asi. Nevstala bych, kdyby mě máma z tý postele nevytáhla.

S tátou jsem se nebavila. Ani "nazdar" mi neřekl, tak ať si.... A já řekla, já řekla "čau".

Nacpala jsem se k prasknutí a to i přesto, že řízky moc nemusím.

Zkoukla jsem Gossip girl, dala si kafe, přepsala si literaturu a šla jsem vytírat.

Přišel brácha, nejenže mi po tom ťapal, ale ještě v mých botách! On, co má každý měsíc jiný boty, si pučuje moje. Nemálo mě s tim sere, protože já mám troje boty. Jedny ty tenisky, co mi nosí on a který zmařil tak, že se už ani nosit nedaj, pak ty kotníčkáče, který mi dřou kotníky, a pak mám číny. Zelený normální čínský číny. A on mi tahá moje boty.

Řekla jsem mu, ať je okamžitě zuje. On nic. Říkám to podruhý, on nic. Zvýšila jsem hlas. A on se do mě pustil, ať na něj neřvu a hned do mě šel pěstí. Do hlavy, do ramene, do zad, všude. Jako mlátit se od něj nenechám, kort takhle. Jednu jsem mu vrazila, zato ale velkou. Jsem zlá, já vím, ale ono to od něj taky pěkně bolí.

On začal bulet a hned jsem byla já ta nejhorší. To, že já brečela celu dobu nikoho nezajímá. To on je pak chudáček, co stojí na zahradě a bulí. Do toho ještě táta, s tim jeho jakej jsem sráč. A máma nic neřekne. Ještě na mě řve. Z toho může člověk buď brečet, nebo se smát. Já osobně to střídám, ale smích mi nikdy moc dlouho nevydrží.

Ale ne, nemá cenu to řešit. Nemá prostě nemá. Asi se vykašlu na celou fyziku a všecko a pudu ven. Jenže zase kazit náladu všem okolo.. Stačí, že to dělám tady.

Už mlčím...

loučím se (??)

Sun, 14 Mar 2010 20:12:02 +0100

Píšu vám, ještě včera jsem byl blízko vás..
To byl včerejšek, však čas je čas..
A já tu sám teď píšu vám....

No, nebo tak nějak to je ne? xD.. Ta písnička. Vždycky jsme ji zpívali na základce. Jo, to byly časy.

Píšu vám i přesto, že totálně nemám čas a že se mi i totálně nic nechce. Psát teda jo, ale nevím o čem. Píšu vám tedy spíše ze strachu, že zítra už nebudu moct napsat. Nevím, jestli se ten net ruší. Pořádně jsem to nezjistila. Mluvila jsem o tom s tátou a ten mi řekl, že se brácha neučí, že se blbej jak něco a že nic nedělá. To je sice víceméně pravda, ale co já s tim?! No velký h**.. Já nic. Můžu do něj hučet, ať se učí a nic. Můžu se s nim dokonce i učit, ale on je tak blbej, až mě to deptá. Ne, on neni blbej, on je jenom línej. A já se s nim i učim teda. Chvilku vždycky, jenže to je na nic. Táta pak řekl, že to teda rušit nebudou. Jenže dneska zase že ano, tak já nevím. Opravdu nevím. K čertu s tim! Nasírá mě to trošku...Vrrr!

Nenapsala jsem sem od středy. Nejenže jsem pořád dělala ten referát na děják, kterej je strašně dlouhej a nudnej a já to nedám z patra před celou třídou a to hlavně když tam bude on. ^{(tupě zírat z první lavice!)} Ho pozvracím. Ne to ne. Fuj! Budu dělat, že tam nejni a koukat do stropu. A nebudu na to teď myslet. Je to až v úterý. Až? Už! Ne, nic.. Neřeším.

Jestli se stalo něco novýho nebo tak? Ne ani ne. Jen jsem si na chvilku začala zase myslet, že ještě není konec. Ale jo, je.

Zítra jdu do školy. Po třech týdnech! To zase bude.
Mluvila jsem s G*. Bylo to zase jako dřív. Uvidím, jak to půjde dál.

V sobotu pojedu do kina a nakupovat. Snad teda. Pokud mi maminka dá penízky xD.. Takže nevím no. Ale potřebuju něco strašně elegantního xD.. A boty! A šaty. A taky mikču. A spoustu věcí. A potřebuju dárek pro M* k narozkám. Měla je už osmýho, ale jelikož jsme byla nemocná a v tý nemocnici, tak jsem nic koupit nemohla. Takže snad v sobotu. Ale stejně nevím, co koupit. Pfffrr...

Teď půjdu. Ještě jsem dnes neměla kafe ^(O_o..), neviděla jsem ani jeden díl Gilmorek a nemám hotovou ájinu a němčinu.

Teď se loučím. Ať ten net mít budu, nebo ne, určitě se na něj dostanu aspoň u holek nebo v knihovně. Takže se tu určitě ještě ukážu. Tak se mějte.. To je divný celý, když nevím, jestli se sem budu moct zítra po škole podívat. Divný, prostě divný... chtěla bych říct něco, něco.. něco velkýho, co byste si pamatovali.. Ale asi nic nebude. Nevím, co říct. Nechci být bez netu.

Končím...

na základě seznamu a hledání něčeho .. čehosi.. mé mysli neznámého..

Wed, 10 Mar 2010 23:15:27 +0100

Dnešek byl den dlouhých seznamů povinností.
V noci jsem nemohla spát, a tak jsem si do konceptů v mobilu psala věci, které musím dnes udělat. Bylo jich docela hodně Pár jsem jich sice opravdu udělala, ale hodně mi jich chybí. Jsem ve skluzu.

Vstávala jsem v deset. Probudil mě brácha. Vydrápala jsem se s nechutí z postele, dala jsem si paralen hot drink - zahřeje, zabere a bylo mi hej!

Vytřela jsem, uvařila sekanou, uklidila jsem celej byt, natřela dveře, odhlásila obědy, vypálila mamině ty cdčka, který jí slibuju už pěkně dlouho, opatřila krabici kvůli dveřim ^{(lepší neřešit)} a konečně jsem se pustila do referátu z dějepisu ^{(Jen málokdo si dokáže z článku, který je na A5, vypsat poznámky na celou A4! Opravdu jen málokdo.)}, kterej samozřejmě ještě pořád nemám hotový. Dál jsem vařila dvě hodiny večeři. ^{(Dnešek je i vařící den.)} Dělala jsem tacos podle nějakýho mexickýho receptu. Mňamka! ^{(Jsem malá kuchařinka šikovná xD..)} Pak jsem taky změnila ten dess ^{(ale to jste si asi všimli no)} a teďka koukám na House ^{(vůbec netušim, o co tam jde)}, píšu tenhle článek a docházej mi nápady o čem psát. A to jsem toho chtěla tolik říct. Ale ono to přijde...

Celej den jsem měla až podezřele dobrou náladu. Nevím čím to, ale jsem samozřejmě ráda. Už mě to moje vrrr hudrování totiž nebavilo. Jenže teď to na mě zase jde. Vlastně si za to můžu sama. Pořád všecko dokola řeším, pořád se ohlížím zpátky. Ale s tím je konec! Včera jsem říkala, že jsem si uvědomila pár věcí. Že se stalo spoustu věcí. Že jsem něco objevila, něco smazala, něco naplánovala, něco schovala. Neřekla jsem nic konkrétně. Proč? Přišlo mi to trapný. Trapný říkat to takhle veřejně. Teď je mi to jedno.

Stalo se toho hodně. Já ani vlastně pořádně nevím co.

Pamatujete si, jak jsem tu psala o dobrodružství s G*? Zdálo se, že je to mezi námi hodně dobré. Myslela jsem si to. Bylo to tak. I do tý nemocnice za mnou chodila. A všechno v pohodě. Ale teď? Už mi ani nenapíše, když jí napíšu já, tak záhadně někam jde a když přijde, už nenapíše. Docela se bojím, že až jí uvidím naživo, že mi neřekne ani čau. A už to tu jednou bylo. Na začátku školního roku. O prázdninách jsme se bavily, ve škole taky, na adapťáku a pak najednou bum a nic. Nevím, co se stalo a nevím ani, co se děje teď. Štve mě to. Nic jsme si neudělaly. Všechno bylo fajn. A teď prostě nic. Bože. Možná bych se ji mohla zeptat. Ale zase třeba to bude dobrý až budeme spolu. Nevím.

To je jedna věc z mnoha. Přijde mi, že je na mě naštvanej snad celej svět. Ne, to ne. Ale část určitě ano. Nejhorší je, že já netuším proč. Netuším. Prostě všechno tak z ničeho nic. Padlo pár "hm" a konec. ^{(Nesnáším to slovo! Dokáže spoustu věcí tak zkazit, i když za to ani nemůže. Chudák, je moje oběť.)} Jediné, co mě uklidňuje je jistota, že u těch ostatních lidí se to spraví, že prostě jen teď nemají dobré období, stejně jako jsem neměla předtím já. Jen kdyby mi třeba o tom řekli víc, bylo by to jednodušší. A já bych pak třeba konečně přestala myslet jen na sebe.

Předevčírem jsem našla jeden takovej sešit, ve kterém jsem si psala s kámoškou o hodinách chemie, biologie, fyziky, ekonomiky a bůh ví, čeho ještě. Ale to není důležitý. Předevčírem jsem si tam pročítala věci, který jsem psala na téma "A". Předtím jsem si nebyla jistá, jestli jsem ho chtěla, jestli jsem ho měla opravdu ráda. Teď to vím, měla. Měla jsem ho hodně ráda a pořád mám. Nevím, jestli se něco změnilo. Nevím, jestli ho teď mám ráda víc, nebo míň. Nevím, jestli ho teď mám ráda jinak než dřív. Ale vím, že pořád mám. ^{(Dlouho jsem si to nechtěla přiznat, ale teď jsem to prostě udělala. K čemu je zapírat?)} Takže, mám ho ráda. Ale nemám ho natolik ráda, abych neviděla jeho chyby a nemám ho natolik ráda, abych ty chyby dokázala akceptovat. Neříkám to proto, že snad doufám v to, že si jednoho dne uvědomí že mě má taky rád ^{(zas tak naivní nejsem)}, ale proto, že si myslím, že když to takhle řeknu a začnu tomu věřit, že to pak všechno bude lepší a že už nebudu mít tu potřebu se ohlížet. Doufám. Jenže prostě proč mě to teda teď tak všechno štve? Kdybych si na to tak dokázala odpovědět. No, ráda bych to všechno hodila za sebe, zazdila, zakopala hodně hluboko a nikdy se po tom všem už neohlídla. Vyhodila jsem ten sešit. Nevím, jestli to něčemu pomůže, ale chtěla bych, aby tomu tak bylo. Možná to ale jen příliš hrotím. Jen, pro mě je to vcelku důležitý.

Poté, co jsem ten sešit vyhodila, smazala pár věcí z mobilu, jsem začala plánovat. Co? Spoustu věcí. Hlavně tu oslavu, pak kino, nákupy, durex párty a spoustu dalších mini věciček. Doufám, že většina z toho vyjde, ale o tom jindy. Myslím, že dneska by to asi už stačilo. Zase jen melu a melu.

Prosím o klid. Nyní se pohodlně usaďte, chci vám něco důležitého sdělit.

Moje úžasná maminka se rozhodla, že internet je naprostá zbytečnost a že ho prostě nepotřebujeme. Zrušila smlouvu. Od patnáctého žádný internet! Ne doma. Alespoň to teda tvrdí. Myslela jsem, že to říká jen tak, že chce být vtipná či co, ale potom jsem našla na stole něco o zrušení smlouvy. Černé na bílém! Pak tam ale taky bylo něco o tom, že ta smlouva byla zrušená a na základě toho byla ustanovena nová. Bylo to od začátku března. Ani zmínka o patnáctém. Tak já nevím. Říkám to jen kdyby náhodou. Myšlenka na život bez internetu mě děsí. Opravdu. Nedokážu si to představit.

No a to bude asi všechno. Teď víte vše, co jsem chtěla. Páni, to je zase dýlka. Muj bože.

design 1.2.

Wed, 10 Mar 2010 13:50:33 +0100

Name: Fais voir!

Preview:

My comment: Miluju tu fotku. Strašně se mi líbí. Je to jako... Ano, pojď. Tam dál je novej svět! Samozřejmě nejsem autor. To Koki.
Možná to písmo maličko svítí, ale snad to tolik nevadí. Si zvyknete. Jako já xD..

zpět doma..

Tue, 09 Mar 2010 19:54:21 +0100

Říkala jsem pátek, sobota, neděle a měla jsem pravdu. Akorát teda o týden dýl no. Detail.

Zdravím!

Doma jsem od pátku. Píšu až teď, protože mi nebylo dobře. Tam nic, ani horečky a jen přijedu domu už mám 38.6... Skvělý. Teď teda ne, teď jen 38.2. A smrkám. Nejvíc. Nejspíš jsem tam něco chytla.

Nemocnice?

První dvě hodiny byly šílený. Byla jsem na pokoji se dvěma holkama, co se celý dvě hodiny bavily o trávě. Fakt! Nechápu, co řešily takovou dobu. A já si jen říkala, kam jsem se to dostala. Pak ta jedna odešla domu. No domu.. byla z pasťáku a ptala se mě, jestli jsem taky bioprodukt. Zůstala jsem tam s tou druhou. První den to bylo stresoidní, ale pak jsme se docela bavily. Docela hodně. Ona pořád mluvila, takže prostě nuda nebyla. V nemocnici byla kvůli tomu, že čtyřikrát do tejdne zkolabovala. Nedivím se, když kouří, chlastá a hulí každej den. S mámou, s tátou... No, to je jedno. Občas ^{(docela často)} si ode mě napsala smsku. Jedna stejná sms začínající "Ahoj broučku..", končící "..miluju tě, pa." odeslána třem klukum. Zajímavý. Pak šla holčička domu a já se bavila u vláčku ještě s jednou holkou, s Růženkou :).. Naprosto jí žeru. Dokázala bych si s ní povídat celý hodiny. A vůbec ne o trávě nebo tak xD..
Ještě než jsem tam šla, jsem říkala, že stejně nic nezjistěj. A zjistili? Ne. To, že mám zánět dutin jsem věděla i předtím. A s tim břichem nevědí. Překvapivě. Hlavně že jsem musela jeden den jíst jen kaše, druhej jsem dostávala tekutou stravu, třetí jsem pila jen čaj a Fortrans ^{(nebo jak že to je)}. Další den jsem šla na kolono... děsný. Au! A to říkali, jak to vůbec nebolí. Ne vůbec no. Já nevim no, ale mě to bolelo hodně. A stejně NIC nezjistili. Záhada. Stejně určitě čekám hroší mimozemšťanský miminěco. A na to jsou všichni doktoři krátký. Možná House by si věděl rady. Ale House no xD...

Docela mě překvapilo, kdo tam za mnou přišel, kdo ne, co mi kdo pak řekl a vůbec všechno. Přišlo za mnou pár lidí, od kterých jsem to nečekala. Naopak zase ti, co by tam měli být denně ^{(ne doslova, ale snad chápete, jak to myslím)} tam nebyli vůbec, nebo jednou a to po velkém přemlouvání. ^{(nebo jak to říct.)}

Pár lidí mi něco řeklo, na něco se zeptalo, o něčem se zmínilo. Nechci o tom moc mluvit. Snad jen... některý věci se prostě neříkaj. (!) ^{(ten vykřičník v závorce, to je efek se skrytým významem..)}

Včera jsem měla takovou svojí chvilku. Něco sem objevila, něco jsem si uvědomila, něco naplánovala, něco smazala, něco schovala. Něco se stalo. Vlastně spousta věcí. Nic o nich nevim. Všechny se mě tak nějak týkaj. Ale nikdo mi nic neřekne. Ono se přece nic nestane že jo, když se do dozvim postupně nějakym divnym, ne moc čestnym, způsobem. ^{(možná tam ta čárka za "čestnym" je a možná tam neni, já totiž nevim)}

Chci do školy! ^{(divný, to nejspíš nejsem já. to ze mě mluví posedlost.)}

Jdu radši dělat referát na děják. Už ho dělám tak měsíc a zase mám chuť to odložit na zítřek. Ale nesmim. Stejně to asi udělám. Jsem.. hrůůza!

Dobrou noc.

je čas udělat dětem pápá.. řekni pápá, Pampalábusku...A kde jsou kuřátka?

Tue, 23 Feb 2010 15:10:21 +0100

Tak je to tu.

Odchází do ráje snů, představ a všeho krásného, co tento svět nespatřil a jsem si jista tím, že ani nikdy nespatří, neboť na tu zář, půvab a krásu není stavěný.

Jojo.. "Kéž by", křičím.

Už několikrát jsem to tu říkala. Prvně někdy v lednu?? Nevím. Každopádně už se ta žena, co si říká MUDr., praktická lékařka pro děti a dorost a bůh ví jak ještě, rozhoupala a napsala mi nějaký doporučení. Možná by se do té předešlé věty někam hodilo slovíčko "konečně", ale ne.. nedám ho tam. Proč? Protože žádné "konečně". Spíš "už". Nechci tam! A přesto jdu. Jedu. Musím. Zítra ^{(tj. středa),} přesně v devět hodin ráno nastupuju do nemocnice. Důvod? Já vlastně nevím. Pořád jsem nemocná, pořád mě něco bolí, pořád to břicho zlobí, pořád něco. Prej to není už normánlní. Já nevím, asi není. Ale mě to vlastně nevadí. Chci bejt doma! Klidně i přes tu rýmu, bolest v krku a teplotu půjdu do školy. Je mi to jedno. Hlavně nechci být zavřená mezi čtyřmi studenými zdmi, s lidma, který ani neznám a bez počítače ^{(ajska, blogu... asi jsem otrok no..)}, taky bez kafe a gilmorek. Nee, nechci tam. Buď tam ani nikdo nebude a já tam budu pobývati sama a nebo tam bude hafo lidí, kteří budou už tak naskupinkovaný. Aaa, to bude zase tak trapný. Ke všemu tam za mnou ani nikdo nepřijde, protože jsou všichni na horách a nebo se tam prostě nedostanou, ať už kvůli škole či něčemu jinýmu. Jsem opuštěná xD.. ^{(ne ee, vůbec se nesměju a už vůbec si nestěžuju xD..)} Možná z toho jen dělám velký drama. Alespoň větší, než skutečně je. Měla bych toho nechat. Dobře, už končím. Vlastně jsem to říkala jen proto, abyste věděli, že tu nebudu. Fakt se tam asi na počítač nedostanu. Ale nevím. Každopádně s článkem nepočítejte. To spíš odepíšu na komenty ^{(jestli teda nějaký budou že ano..)}. Ale ani to neslibuju.

Plánovaný návrat? Nejdřív tak sobota, neděle. Moc s tím ale nepočítám. Spíš dýl. ^{(ach jo, ach jo..zahynu tam nudou. pozitivní, fakt že jo.)}

Potřebovala bych tak 8GB kartu. Hezky bych si na ní natáhla Gilmorky. Jenže jí nemám, tak nic. Mám jen 4GB v mp5... ^{(takovej boxík roztomilej ne xD..)} Takže nic. Začnu číst. Jen tak mít ještě co. Minulý pondělí jsem všechny knížky, co jsem měla půjčený a který jsem samozřejmě nečetla, vrátila do knihovny. Kurňa!

Teďka jsem nakoukla ven. Šla jsem se podívat za pesanem. Týýjo tam je teplo. Teploměr ukazuje 16,4 °C. To je jako hodně. Na sluníčku teda. Ono svítí =o).. Yahoo xD.. Škoda jen že nemohu ven. Nevadí no xD.. Spíš jako co nadělám. Nebo že bych se oblíkla a šla se projít na zahradu? Stejně tu nikdo není. Jen brácha a babi. Jenže na to abych se oblíkala jsem moc líná xD.. Radši si dám margotku ^{(hubnu ;).. xD..)}, pro tu se stačí jen otočit. Jsem fakt neskutečně líná.

Dneska toho musím spoustu udělat. Zabalit si nějaký věci, ať už proti nudě, nebo ty potřebný. Pak udělat referát na děják, protože jak už jsem říkala, nevím, kdy se vrátím. A pak chci koukat na gilmorky. No a pak mám před sebou spooooustu nepodstatných věcí...

Začnu těma gilmorkama xD... ty jsou nejjednodušší. A taky nejlepší.

Jo ještě na závěr...

Toho titulku si nevšímejte. To jen vzpomínka na má dětská léta. Pampalábuska kuřátka ze staré Kouzelné školky.

Dál.. Taky vás štvou ty mezery mezi řádky?? Vrrr! Ty články to dělá ještě delší, než skutečně jsou xD.. A je to divný! Taaaak!
Pak sem ještě hodím jeden song.. Miluju ho ♫.. Akorát vždycky když ho poslouchám, tak se mi děsně zalejou oči. Je takovej vzpomínací...

Tak a teď už se opravdu loučím. Mějte se a smějte se ;).. ^{(Haháá.. to říká ta pravá xD..)}